pocet hlasu: 0 votes
comment
pocet hlasu: 0 votes
Show comments
Sixtease:
Jééé, Clarissa Pinkole Estés, od té jsem četl knížku, jejíž velikost dosahovala monstrózních rozměrů. Na dlouhé zimní večery v Německu jako dělaná. :-)
ilverin:
"Řešení:
Text je srozumitelný, a tedy i přístupný.
Aktoři textu: „divoká žena (spojená s intuicí a divokou přírodou)“, blíže přímo neurčení „narušovatelé-osočovatelé“ a „záchrana“.
Text je emocionální.
K aktoru divoká žena jsou přiřazena tato emocionální centra: zdravé, ostré smysly, hravý duch, silně vyvinutý cit pro oddanost, zvídavost, dar velké vytrvalosti a síly, hluboká intuice, náruživá starost o potomky, partnery a blízké, zkušeně, odolní a stateční. K aktoru osočovatelé a narušovatelé jsou přiřazeny – přímo i nepřímo – tyto emocionální průsečíky: plenění, potlačování, špatné zacházení, vydrancování, vypálení, násilné měnění, nepřirozený rytmus, pronásledování, obtěžování, falešné obviňování, narušování, ničili vše instinktivní, zanechávají pustou pláň, nemají pochopení. Aktor záchrana hraje – společně s nepřítomnou „ženou obecně“ roli možného přeskupení sil ve prospěch divoké ženy, instinktů a přírody. Estés stejně jako Procházka distribuje emocionální centra jednostranně, ovšem síla kladně a záporně nabitých slov je přibližně vyrovnaná. Autorka přímo a doslova i nepřímo způsobem emocionální distribuce sděluje, že ženy jsou ve svém přirozeném stavu dokonalé – stejně jako příroda a intuice, ale kvůli svým osočovatelům a narušovatelům (v textu nikde nezmíněným! mužům) se dnes nacházejí v katastrofálním stavu. Jedinou možností – jak naznačuje aktor „změna“ – je obrat zpět k neracionálnu za pomoci psychicko-archeologickými zásahů a odhalení cest vrozené instinktivní psýchy. Estés neargumentuje racionálně-deduktivní analýzou ani empirickými fakty – skutečný svět je jí naprosto lhostejný – ale odkazem, který tento způsob argumentace nahrazuje: „Mýty a příběhy o archetypu divoké ženy vznikl na základě mých studií biologie života v přírodě, zejména života vlků. Studie o vlcích Canis lupus a Canis rufus se v mnohém podobají historii žen po stránce jak duševní, tak s ohledem na činorodost.“ Estés nikde nepíše z čeho studie, na kterou se odvolává, čerpala, co zjistila, jakého vědeckého problému se týkala ani nevyjmenovává důkazy skutečné podobnosti divokých žen a vlků, ale uvedením latinských názvů i faktu, že vychází ze studií biologie života v přírodě nepřímo říká, že je vědeckou, studiemi zaštítěnou autorkou. Toto nepřímé sdělení vyvrací už sám obsah uvedené pasáže, ovšem na úrovni, kterou autorka označuje za nedostatečnou – na úrovni racionální analýzy.
Text je tedy fundamentalistický, ale též sofistikovaný. "
"Logická konzistence textu je na úrovni obecné „konzistentní“, v jednotlivostech však nalezneme mnoho nekonzistencí „není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost“ ap. zapříčiněných jednak chybným vyvozováním, jednak míšením různých vrstev argumentace mezi sebou. "
Text je srozumitelný, a tedy i přístupný.
Aktoři textu: „divoká žena (spojená s intuicí a divokou přírodou)“, blíže přímo neurčení „narušovatelé-osočovatelé“ a „záchrana“.
Text je emocionální.
K aktoru divoká žena jsou přiřazena tato emocionální centra: zdravé, ostré smysly, hravý duch, silně vyvinutý cit pro oddanost, zvídavost, dar velké vytrvalosti a síly, hluboká intuice, náruživá starost o potomky, partnery a blízké, zkušeně, odolní a stateční. K aktoru osočovatelé a narušovatelé jsou přiřazeny – přímo i nepřímo – tyto emocionální průsečíky: plenění, potlačování, špatné zacházení, vydrancování, vypálení, násilné měnění, nepřirozený rytmus, pronásledování, obtěžování, falešné obviňování, narušování, ničili vše instinktivní, zanechávají pustou pláň, nemají pochopení. Aktor záchrana hraje – společně s nepřítomnou „ženou obecně“ roli možného přeskupení sil ve prospěch divoké ženy, instinktů a přírody. Estés stejně jako Procházka distribuje emocionální centra jednostranně, ovšem síla kladně a záporně nabitých slov je přibližně vyrovnaná. Autorka přímo a doslova i nepřímo způsobem emocionální distribuce sděluje, že ženy jsou ve svém přirozeném stavu dokonalé – stejně jako příroda a intuice, ale kvůli svým osočovatelům a narušovatelům (v textu nikde nezmíněným! mužům) se dnes nacházejí v katastrofálním stavu. Jedinou možností – jak naznačuje aktor „změna“ – je obrat zpět k neracionálnu za pomoci psychicko-archeologickými zásahů a odhalení cest vrozené instinktivní psýchy. Estés neargumentuje racionálně-deduktivní analýzou ani empirickými fakty – skutečný svět je jí naprosto lhostejný – ale odkazem, který tento způsob argumentace nahrazuje: „Mýty a příběhy o archetypu divoké ženy vznikl na základě mých studií biologie života v přírodě, zejména života vlků. Studie o vlcích Canis lupus a Canis rufus se v mnohém podobají historii žen po stránce jak duševní, tak s ohledem na činorodost.“ Estés nikde nepíše z čeho studie, na kterou se odvolává, čerpala, co zjistila, jakého vědeckého problému se týkala ani nevyjmenovává důkazy skutečné podobnosti divokých žen a vlků, ale uvedením latinských názvů i faktu, že vychází ze studií biologie života v přírodě nepřímo říká, že je vědeckou, studiemi zaštítěnou autorkou. Toto nepřímé sdělení vyvrací už sám obsah uvedené pasáže, ovšem na úrovni, kterou autorka označuje za nedostatečnou – na úrovni racionální analýzy.
Text je tedy fundamentalistický, ale též sofistikovaný. "
"Logická konzistence textu je na úrovni obecné „konzistentní“, v jednotlivostech však nalezneme mnoho nekonzistencí „není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost“ ap. zapříčiněných jednak chybným vyvozováním, jednak míšením různých vrstev argumentace mezi sebou. "
comment
pocet hlasu: 0 votes
Show comments
toclawer:
Průměrné hovno zdravého člověka váží přibližně patnáct deka a měří cca 8 až 15 cm.Z 65 % je tvořeno vodou, z 5 až 10% dusíkem, z 10 až 20% pevnými substancemi a z 10 až 20% popelem.
Obvykle má hnědou barvu, což je způsobeno obsahem bilirubinu, žlutého vedlejšího produktu při likvidaci starých červených krvinek, chemicky příbuzného hemoglobinu. Bakterie v poslední části trávicího traktu způsobují přeměnu světlejšího bilirubinu na tmavohnědý urobilin. Jelikož malé děti ještě nemají tak vysoký obsah těchto bakterií ve střevech, jsou jejich výkaly světlejší.
Jistý profesor na Cornellově veterinární škole dokazoval neškodnost a sterilitu výkalů novorozeněte tím, že před svými studenty pojedl lžičkou obsah tlustého střeva mladého telátka na pitevním stole. Proces trávení není dokonalý, takže člověk výkaly vyloučí přibližně třetinu užitečných bílkovin. Svým způsobem jsou i výkaly nutričně poměrně bohatou stravou. Mezi lidmi není pojídání výkalů běžné, především z estetických důvodů, ale mnohá zvířata to dělají, včetně psů, prasat, myší, kuřat či krys. Potrava má na vlastnosti hovna přirozeně velký vliv. Jídlo bohaté na vodu, především zelenina, vede k velkým a kluzkým hovnům, zatímco tučná jídla spíše k malým a pomalým. Výkaly vegetariánů a lidí, jejichž střeva produkují větší množství metanu, mají tendenci plavat na hladině. Na stravě závisí přirozeně i zápach výkalů. Kojené děti mají výkaly téměř bez zápachu, naopak alkoholici, s bohatou střevní flórou, mají mimořádně páchnoucí hovna.
# Zajímavosti:
I když hnědá barva je poměrně častá všude kolem nás, žádná země světa ji nemá na své státní vlajce.
Čínština a řečtina pro ni dokonce nemají výraz.
Největší výkal na světě vážil dvacet kilogramů, tedy jako malý školák.
Toaletní papír se začal vyrábět v roce 1880 v Anglii.
Druhou knihou, kterou Johannes Gutenberg vytiskl hned po Bibli, byl kalendář označující ideální dny a hodiny k užívání laxativ.
toclawer:
a ještě kulturně kultivovaná tečka:
Na mém stole leží od nedávna nový,zvláštní kus.
Je to pěkně udělaný,lidský lesklý trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se,pozaslzím,když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře,neb sličné ženy as.
Či mu kmet,na lůžku trýzněn,z nenadání život dal,
či byl otcem jeho mladík,když k milence pospíchal.
Škoda,že ani novin kousek vedle hovna neležel,
znal bych aspoň politiku,k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý neprozradí,kde se vzal,
nepoví kde,jak kdy ho mistr jeho zanechal.
Leč dále moje touha sahá,dál se úvah tísní sbor,
vím že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přec každý,kdo tu žije, měl by hovnu poctu dát,
co jsou platny miliony,když nemůže člověk srát.
A má hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad, či les, či reterát?
Sta mi v mysli představ spěchá,marné všecko pátrání,
bohužel, nebel jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A tak hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
žel, že zůstane mně navždy - nejtemnější záhadou.
Ale jedna věc mně těší, z hovna čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží si formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než pro to hovno živou jenom voznicí.
Na mém stole leží od nedávna nový,zvláštní kus.
Je to pěkně udělaný,lidský lesklý trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se,pozaslzím,když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře,neb sličné ženy as.
Či mu kmet,na lůžku trýzněn,z nenadání život dal,
či byl otcem jeho mladík,když k milence pospíchal.
Škoda,že ani novin kousek vedle hovna neležel,
znal bych aspoň politiku,k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý neprozradí,kde se vzal,
nepoví kde,jak kdy ho mistr jeho zanechal.
Leč dále moje touha sahá,dál se úvah tísní sbor,
vím že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přec každý,kdo tu žije, měl by hovnu poctu dát,
co jsou platny miliony,když nemůže člověk srát.
A má hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad, či les, či reterát?
Sta mi v mysli představ spěchá,marné všecko pátrání,
bohužel, nebel jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A tak hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
žel, že zůstane mně navždy - nejtemnější záhadou.
Ale jedna věc mně těší, z hovna čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží si formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než pro to hovno živou jenom voznicí.
Jarax:
vskutku poučné a dokonce i velice inspirujíci
ilverin:
#1 - popel nežeru
#2 - klasiku nečtu
#3 - ale hovno?
#2 - klasiku nečtu
#3 - ale hovno?
toclawer:
no to ani nemusíš. najde si tě to. samo.
comment
